Převzato

Dopis prezidentovi Spojených států severoamerických (1945)

3. října 2012 v 20:36 | Milan Pekky Bouška
Pane prezidente,
když bylo po vstupu jednotek americké armády do města Krumlova a na naše území vysloveno přání, aby německé obyvatelstvo dalo najevo svou národní příslušnost vyvěšením amerických vlajek, rádi jsme tomu vyhověli. Vyjádřili jsme tím jednak loajalitu vůči obyvatelstvem vítané americké armádě, jejíž přítomnost nám poskytla ochranu, jednak jsme tuto armádu nechtěli nechat na pochybách o naší národní příslušnosti.

Luděk Staněk - Premiérovi

11. září 2012 v 15:45 | Luděk Staněk
Vážený pane premiére,
dovolte, abych Vás předem tohoto dopisu ubezpečil, že proti Vám osobně nic nemám, a dokonce ani proti Vaší straně. Byť si myslím, že v ní na důležitých místech sedí pár pěkných hajzlů, ale tím se od ostatních stran nijak neliší. Takže, pojďme si to říct hned na začátek. Nic osobního, jo?

Díky tomu, že jsme si to vyjasnili, bych rád řekl, že úroveň pohrdání, kterou k vám momentálně cítím, je překvapivá dokonce i pro mne. A nesouvisí to ani s tím, že jste předsedou vlády, o které nemám vůbec nejlepší mínění, což říkám jako člověk, který se na jejím zvolení podílel … Ne, ok, kecal jsem, teď když, nad tím přemýšlím, je to vlastně dost osobní.

Víte, chápu Váš projev na zahájení Mezinárodního strojírenského veletrhu jako veskrze politický. Jste člověk, který celý svůj dospělý život nedělal nic užitečného, pokud za něco užitečného nepovažujeme politiku. Vaše vzdělání není také, poměřováno dnešními měřítky a zcela objektivně vzato, nic moc. Máte předrevoluční titul RNDr. z oboru, kterému jste se už později nikdy prakticky nevěnoval. Váš rozhled je omezený, nenašel jsem nikde zmínku o tom, že byste se od roku 1992, kdy jste se stal kariérním politikem, někde nějak zásadním způsobem dovzdělával.

FINISH 1000 – Historický vítěz (vítězové) prvního ročníku Craft 1000 miles adventure

15. července 2011 v 11:58 | Jéňa Kopka

Desátého večer balíme ve Finish 500 a v noci se přesouváme Transitem s přívěsem z Jeseníků do Jablonce a na CP 3 v Jizerkách. Tam překládáme věci a po vyřízení nezbytného pokračujeme směr Cheb do Skalné. Sem se ze severo-východu blíží i Zdenda & Zdenda. Kluci jedou, co můžou a stejně tak my. Potřebovali bychom nad nimi zvítězit a stihnout zbudovat Finish 1000. I když to pro nás dlouho vypadalo špatně, nakonec kluky naštěstí zbrzdila hospoda 30 km před cílem. Ve Skalné u Pepíka Dušáka lítáme sem tam a makáme, co to jde, a ve chvíli, kdy je vše téměř hotové, se těsně po desáté večer objevují kluci. Zahazujeme nářadí, chytáme foťáky a kameru a cvakáme a točíme a kluci stojí uprostřed na dvoře strašně utahaní, ale strašně šťastní, že jsou tady.

Krycí jméno - Jolanta

8. července 2011 v 10:22 | Wikipedie

Irena Sendlerowa
Irena Sendlerowa (rozená Krzyżanowska, počeštěně Sendlerová; 15. února 1910, Varšava - 12. května 2008, Varšava) byla polská sociální pracovnice a učitelka, jedna z vůdčích osobností polského protinacistického odboje. Byla zakladatelkou, vedoucí a poslední žijící členkou dětského oddělení Rady pro pomoc Židům (Żegoty).
Za druhé světové války tato katolička zorganizovala pod krycím jménem Jolanta záchranu asi 2500 židovských dětí, z nichž řadu osobně vyvedla z Varšavského ghetta. Byla zatčena a prošla mučírnami gestapa, aniž by promluvila. Byla odsouzena k smrti, ale s pomocí Żegoty popravě unikla a dál pracovala v odboji.
S nepřízní režimu se potýkala i za komunistického režimu v Polsku. V roce 1965 jí Jad Vašem prohlásil za spravedlivou mezi národy, v roce 2003 obdržela Řád bílého orla.

Hračany a Kumerské pohoří

2. května 2011 v 11:00 | Václav Cílek
Přečíst pana Cílka a projet lodí.MB.
Jako Kumerské pohoří je označována složitá a mnoha dílčími roklemi protkaná pískovcová plošina mezi pásmem Máchova jezera na jihu, Ploučnice na severu, silnice Doksy-Mimoň na východě a přibližně Spící pannou na západě. Oblast byla v minulosti označována rozmanitým způsobem jako Komárovský hřbet (1870), Kummergebirge (1887), Komárovské pohoří (1916), Hradčanská pahorkatina (1984).

1000 mil Trans Czecho-Slovakia

17. listopadu 2010 v 21:15 | Milan Pekky Bouška
kopka
trasa závodu: Trasa povede přes Slovensko nejspíše vnitrozemím a přes Česko podle hranic severní trasou horami podle polských a německých hranic terénem, přírodou po pěšinách, šotolinách, svážnicích, lesních, polních i asfaltových cestách a silnicích.tak, jak to podmínky, předpisy, zákony a geografické možnosti dovolí. Podrobnosti na http://www.1000miladventure.cz

Doupov - pohledem starýho trempa

10. července 2010 v 12:13 | Václav Burle
Doupov
Chtěl jsem něco o tomto opuštěnym kraji napsat ale s určitýma korekcema je vše napsáno na http://burle.blog.cz o který se stará pan Václav Burle:
/4. - 6. září 2009/ V pátek po půlnoci jsem nemohl dospat. Rychlík Ohře uháněl jak splašený, ale trvalo mu to do Kotviny moc dlouho. Jiné to už nebude. Autobusy jsou rychlejší, pohodlnější a i přes důchodcovské vlakové slevy levnější. Navíc je v nich ihned teplo. Ve vlaku se většinou mrzne. Jsou však místa, kam autobusy nejezdí.
* * * Němci osídlili Doupovské hory po porážce husitů ve 13. - 14. století. Křižáci zlikvidovali nejen husitské posádky v Mašťově a Kadani, ale vyvraždili téměř všechno české obyvatelstvo této oblasti. Doupovské hory pak osídlili Sasové a Bavoři a to s pověstnou německou důsledností * * *

Jak sem jel Krále Šumavy

4. června 2010 v 11:10 | anonym
kral
Jelikož svalová horečka pozvolna ustupuje, krev z levého ucha teče jen při prudším pohybu, a sádrový krunýř okolo páteře již tolik netlačí, rozhodl sem se v několika odstavcích zaznamenat zatím nejintenzivnější sportovní zážitek svého života.
Celá akce začala poměrně nevinně. Barevným letáčkem zobrazujícím šlachovitého mladíka s hranatými rysy, v přiléhavém barevném cyklistickém dresu, ledabyle opřeného o luxusní horské kolo. Hezoun byl doprovázen lživým textem slibujícím nevšední sportovní zážitek v technicky náročném terénu.

Máničky a Hašišáci ze severu po třiceti letech

26. března 2010 v 13:18 | Jana Soukupová
Čuňas pekky usti blog.cz
Převzato z týdeníku: 7Sedmička.cz 19. března 2010

Před více než třiceti lety se Ústecko stalo srdcem českého undergroundu. Sedmička sezvala "máničky" napamětnický mejdan.
Hospodský stůl se odtěch, kde sedávali jako dvacetiletí, liší tím, že naněm leží notebook, mobily a kupa černobílých fotografií. Kolem sedí dlouhovlasí a dobře naladění muži anavzájem si hlásí, že trochu zešedivěli.

Windows 7 a skrytý „Božský režim“

6. ledna 2010 v 18:25 | Čížek
Internetem se šíří nová a docela příjemná nezdokumentovaná vlastnost Windows 7. Tentokráte se ovšem nejedná o bezpečnostní díru, ale o speciální složku s přístupem k množství nastavení, téměř celou administrativu Windows tak můžete mít na jedné hromadě. Složce se začalo říkat GodMode - Božský režim a třeba na plochu si ji můžete přidat i vy.
Vytvořte běžným způsobem nový adresář v libovolné lokalitě a přejmenujte ho tímto řetězcem:
Božský režim.{ED7BA470-8E54-465E-825C-99712043E01C}

Ivan Martin Jirous: Pravdivý příběh Plastic People

29. listopadu 2009 v 10:56 | Milan Pekky Bouška
Dvanáctidílnou četbu na pokračování z dokumentární prózy současného básníka, vůdčí osobnosti českého undergroundu připravila Jana Doležalová. V režii Markéty Jahodové účinkují autor a Oldřich Kaiser.
Pražská rocková skupina The Plastic People of the Universe vznikla v roce 1968. Založil ji baskytarista a zpěvák Milan Hlavsa (6. 3. 1951 - 5. 1. 2001). Skupina zpočátku hrála písně zahraničních kapel - Rolling Stones, The Fugs, The Doors a zejména Velvet Underground. Kromě Velvet Underground se inspirovala rovněž hudbou Franka Zappy, Captaina Beefhearta či avantgardního skladatele Edgara Varése. Později skupina hrála především svou vlastní tvorbu. Hudbu většiny skladeb napsal Milan (Mejla) Hlavsa, texty jejich písní byly zpočátku vlastní básně či básně známých autorů, později zhudebňovali texty filozofa a básníka Egona Bondyho a dalších členů a spolupracovníků skupiny.

cyklo-misantropický blues

28. října 2009 v 7:51 | Jiří Němčík
Tak mě přišel mejl od pana Růžičky s odkazem :"tahle poetika by ti mohla být blízká, mílo. možná novej kámoš...."

dřív sem si myslel, že jezdim rád na kole proto, že mám rád ježdění na kole. nedávno sem se ale nad tim zamyslel hlouběji. je to tim, že vlastně moc nesnášim lidi.
třeba je nesnášim v mhd.
znáte to, doběhnete tramvaj a na podlaze zvratky z včerejší noci. tramvaj řinčí a lidi se ve svejch sedačkách kymácejí jako nějaký platikový figury.
většinou mlčí a jedou si v hlavě svoje nekonečný lajny a prohlubujou osamění a koukají z okna a zbytek je zas moc hlučnej a sděluje si pitomosti.

Přežila sem úder blesku !?

29. prosince 2008 v 14:00 | Milan Pekky Bouška

Příběh Aleny Sobotkové (45) z Jižní Skalky nad Elbem tentokráte připomenut k Silvestru 2009 jako skutečně vydaný v respektovaném bulvárním deníku AHA.
Článek psaný rukou zkušeného zuřivého šéf reportéra, kytaristy, narkomana, neurotika, narcisty a výborného samostřednýho kamaráda Vladimíra Dundra kolem května 2005.

Dovoluji si podotknout že stránky "zalomil" Petr Kalhotka Joe Novák !

Petice - Na komunisty si zvykat nechceme!

10. prosince 2008 v 18:05 | Milan Pekky Bouška

Petice k podpisu (listopadová výzva) klikni zde

V listopadu 2008 uplynulo devatenáct let od pádu komunistického režimu v tehdejším Československu. Tento listopad se však do dějin zapíše spíše jako měsíc, kdy se komunistům povedl návrat k aktivní účasti na vládě v našich krajích, a to za veřejného souhlasu demokratů. Je hříčkou historie, že se tak děje šedesát let po té, kdy takzvaný "Vítězný únor" zahalil naši zemi do temného pláště komunistického bezpráví. Představitel jedné z hlavních demokratických stran nám vzkázal, že si na účast komunistů na reálné politické moci zvykneme. My, níže podepsaní občané, však nahlas a veřejně prohlašujeme: "Na komunisty si zvykat nechceme!"

Ivan Magor Jirous : Nerozbíjím skleničky, ale držky

21. března 2008 v 19:40 | VLADIMÍR HULEC (psáno pro Divadelní noviny)
Ivan Martin Jirous - Magor (1944) je divadelní - teatrální - postava už tím, jak se vyjadřuje, jak se chová, co prožil i jak si říká: Magor. Od léta jsme se scházeli v jeho oblíbené hospodě Na oáze na nádraží Praha - Smíchov. Přichází tam už v devět, kdy otevírají. Sedne si k baru, objedná svou oblíbenou »sestavu« - velkého panáka slivovice a malé pivo - a píše básně, dělá korektury svých textů nebo čte knížky či noviny.
Jak se žije undergroundu v důchodu?
To nemám tušení, poněvadž já v důchodu nejsem. Údajně mně chyběj nějaký léta, asi dva roky nebo tak, což si myslím není pravda, akorát v tom mají bordel. Ale co je zvlášť zajímavý, že mám dostat za každej rok kriminálu 500 korun měsíčně, což je vynikající, poněvadž mně by ty čtyři tisíce stačily, já takové příjmy nemám. Jenže ty zmrdi mně to samostatně nedají, protože je to prý pouze k důchodu.

Titulní stránka v Americkém časopisu pěstiltele Zelenky

6. ledna 2008 v 20:49 | Milan Pekky Bouška
Doslovný překlad časpisu Aquarium Fish česky je zde :
Únor 2008 ediční poznámka. Ediční Všimněte si - od Patricia Rytíř :
Neon čtyř jsou krásná ryba, nejsou oni? A nadějně, vy již jste všimli si tetry neonová na našem krytu, který není jeden z neonů, které my jsme užívaní pro vidění v koníčkovi nyní - to jsou veilfinned neon.
Nikdy slyšel veilfinned neonu? To je protože oni vše až na zmizeli z koníčka po mnoho let, který je hanby. Jak je evidentní z krytové fotografie - a ostatní snímky těchto a různých neonu variant ukázaných v článku " Veilfinned tetra neonová opatří novým povrchem!" od Petra Zelenka (stránkový 32) - tyto jsou milá ryba která přibližně každý sladkovodní akvarista miloval mít v jeho nebo jejím domově. Představte si chomáče těchto čtyř v zasazeném tanku - to by bylo krásný displej.

Jak jsem jel nafackovat Kmentovi do MF Dnes

15. prosince 2007 v 20:37 | Soukromý očko
Ve středu večer mi volal Láďa: "Hele, tak ty prej seš nejlepší přítel toho vraha Mrazka, jo?"
Nevěděl jsem, co to mele.
"No píšou to vo tobě."
"Kdopak?"
"No Kmenta, ten, co vydal knihu Kmotr Mrázek. Celou sem jí přečet a na konci sem narazil na tebe."
"Že sem nejlepší kámoš Mrázka?"
"Přečtu ti to přesně."
A začal. Byl to rozhovor Jaroslava Kmenty (z MF Dnes) s Pavlem Šrytrem z Kmentova bestseleru Kmotr Mrázek. Šrytr na konci knížky řiká, že Jan Ruml, teda můj přítel a stejná krevní skupina, byl "blízký přítel Mrázka". A pak dodá: "A ještě třeba tehdejší Rumlův náměstek Martin Fendrych."

Čtyři páry bot Jana Wienera

1. prosince 2007 v 20:55 | Milan Pekky Bouška
"Nejtěžší, co v životě bývá, je čelit sobě samému,"řekl Jan Wiener (1920) v rozhovoru pro Pozitivní noviny v souvislosti s vydáním své autobiografické knížky Bojovník aneb Vždy proti proudu
Čelit sobě samému musel v životě mnohokrát. Jednou však sám nad sebou prokazatelně zvítězil. To když se po válce rozhodl popřít vnitřní nesouhlas s konáním Němců za války a jako pedagog začal seznamovat mladé Němce s historií střední Evropy.
Čtení na pokračování : ZDE
Když v roce 1939 Jan Wiener odjížděl z Československa, musel na ministerstvu financí předložit seznam věcí, které chtěl odvézt s sebou.
 
 

Reklama