Česko-slovenské pohraničí 2010

16. března 2011 v 18:59 | Standa Kubíček |  Poskytnutý prostor



27.9. 2010
bylo pondělí večer. Jel jsem v plné zbroji na nádraží do Ústí nad labem. Kamarádi Jony, Péta a rychlík Excelsior na sebe malinko počkali a už se jelo.
Cílová stanice Jablunkov závsí byla nejistá, protože pokladní ji na rozdíl od nás neměla v počítači. Vlak tam proti loňsku skutečně nestavěl. Ale kdo má kolo nelká.

28.9.
ráno v 6.00 najíždíme v Jablůnkově na nejtěžší a nejkrásnější cyklostezku v české republice/ a na tom jsme se shodli/. Z Jablunkova přez Bukovec na Trojmezí to jde dobře povinné foto začíná tvrdé stoupání na Girovou. 839 m. a 22 km. První kyselice a pivko ve stejnojmené chatě Girová. Následuje dlouhý sjezd do Jablunkovského průsmyku. Pár pěšáků nadšeně mává a nebo ne? Ne to jsme ještě neviděli. Pěkná silnička končí hlubokou strží. Celé údolíčko odjelo o několik set metrů níž. Objíždíme velesesuv lesem a čumíme. Z Mostů u Jablunkova začíná dlouhé stoupání po zpevněné cestě až ke Kamenné chatě. Dáváme oběd a vyrážíme po špatné pěšině kolem Malého Polomu. Tahle část je na mapě značená jako technicky nejtěžší. Je to pravda 14 km na Bílý Kříž jedeme přes 4 hodiny. Náš dnešní cíl je ale chata Doroťanka na 54 km. Krásná dřevěnka kde nás nechají umýt kola najíst a spát.
29.9.
Ráno vstáváme brzy tj před šestou je tma a hustě prší ostatně včera taky pršelo. Dohoda o včasné snídani platí po výměně předních destiček a nezbytné údržbě kol vyrážíme. Trasa naší cesty téměř přesně kopíruje bývalou státní hranici. To dává zabrat nejetitelná stoupání střídají sjezdy na hraně. Oběd je na Makovském průsmyku 74 km. Beskydy střídají Javorníky. Výjezd na Velký Javorník 1071 m 84 km se nedá zapomenout. Strmá a s hlubokými kolejemi v mazlavém blátě těžko schůdná cesta. Přes Malý Javorník 1019 m. dojíždíme na Portáš 91 km. Krásná horská chata s ochotným vrchním a kuchařem nás nepouští dál.
30.9.
Ráno opět nutná údržba, výměna destiček, ještě,že Jony /cykloservis UL/ je zdatný mechanik Lehce mrzne a přes Kohutku jedeme na sjezdařskou lahůdku " krkostěnu", která končí v Papájském sedle. 690m. 100 km. Dál opět stoupáme po hřebeni Makyty.Vrchol 923 m těsně podjíždíme. Loni jsme vlekli kola až na vršek, ale kdo tam byl pochopí. Sjezd do Francovy Lhoty je nejdřív po blátivých lesních cestách, ale pak je to za odměnu. Z Francovy Lhoty na Čubův vrch a dál do Střelné je podle naší mapy cesta těžší než by jel normální cyklista , ale o tom je celá tahle trasa je.Když jsem to nakousl "naše mapa je od SHOKARD Česko-slovenské pohraničí "" Na mapě je řada úseků, které mají alternativní trasu a cestu značně zjednodušují. To, ale prohlašujeme za nesportovní a striktně se držíme hlavní trasy tak jak je značená tvůrci cesty. Ze Střené na na Končistou, je cesta zničená těžkou technikou dřevařů. Při poponášení kol na horu klejeme, ale to ještě netušíme, že dolů to bude podobné.
Z Nedašovy Lhoty začíná táhlé stoupání na poslední horolezeckou vložku. Vrch Kaňour si své jméno zaslouží. Při jeho zdolávání padají i hrubší slova. Po zdolání dalšího vrcholu Kosáku opět dlouhý a členitý sjezd do Sidonie, který končí ve Vlárském průsmyku 300m. 139km. Radíme se co dál. Je pozdnější odpoledne a sil už není na rozdávání. Čeká nás 500 výškových metrů na Peňažnou a 14 km po rozbahněných cestách po hřebeni. Po tmě pěknej hnus. Ale zůstat dole v průsmyku znamená opět nedojet. To rozhodne a jedem. Nakonec to dopadá dobře a čelovky rozsvěcujeme až na lesní silničce ve sjezdu na Žitkovou. 162 Km.
Dole ve vesnici nás čeká již vyzkoušený útulný a levný penzionek………..
1.10.
Brzy ráno už valíme po vzácném asfaltu do Starého Hrozenkova. Odbočka na Vyškovec nevypadá záludně a ranní mlha milostivě zakrývá co nás čeká. Nechápu jak tam ten asfalt drží. Kurva to je kopec. Pak už to jde Mikulčin Vrch,Velký Lopeník 911m. a třešnička na dortu sjezd do Březové 400m. V příjemné hospůdce oběd a pivko tomu říkám cyklistika. No nechval dne před večerem Velká Javořina je fakt velká. 970 m. Na sjezd z Javořiny se těšíme zbytečně. Těžko to popsat. 15 km do Velké nad Veličkou je souboj s bahnem a zničeným povrchem cest od lesáků. Kde jsou Děti Země volám. Odpověď neslyším, protože protestují proti dálnici u Ústí nad Labem. Ve Veličce myjeme kola od nejhoršího bláta a pokračujeme na Kuželov. Po poradě s mapou vidíme, že 25 km je jen les. Vracíme se do Velké nad Veličkou 220 km. Je tady jen jedna ubytovna nad hospodou.
2.10.
Je sobota a máme poslední den na dokončení cesty. Do Břeclavy samozřejmě přes trojný bod je to rovných 100 km. Kdo zvolí trasu po hranici přes Kuželovský větrný mlýn,Tři kameny, Kobylu, Bukovinu a Kamennú Búdu užije pěkný sjezd do Zlatnickej doliny. Tedy pokud nespěchá. Těch 25 km jsme jeli 5 hodin. Když to po sobě čtu, sám nevěřím. Tak si to zkuste.
Ne že by to nebylo hezký, žádný velký kopce lesy, louky, cesty, Radějovická obora, prostě bikový. Ale po pravdě byli jsme rádi, že jsme ve Slovenské Skalici 251 km.
Do Hodonína je to legrace.Za Lanžhotem je zajímavá hospůdka ,,Na konci světa".Dva km před soutokem Moravy a Dyje už jedeme ve vodě, která teče přes cestu. Končíme po kolena a náby ve vodě. Asi 800m před soutokem nemůžeme dál prudký proud končí naše možnosti a vracíme se zpět. Na Pohansku jsme už za šera a úplně na plech. Provozovatel bufetu nám radí,
Jeďte do Moravského Žižkova, tam bude dobře. Tak dík. Jedeme do Břeclavi a po tmě hledáme cestu. Ochotný řidič říká pojeď za mnou. Po malé zajížďce jsme v Žižkově. Útulný sklípek je krásná masáž za celé Československo.
3.10.
neděle, přesun do Břeclavy na nádraží. Nepříjemné dohadování o prodeji jízdenek pro kola. Vlaky EC mají povinnou rezervaci, ale na štěstí i restauraci.
Jony, Petr a Standa.
Ještě pár čísel. Celková délka 320 km,
Převýšení 6750 m
Doba jízdy 5. dní.
Síla zážitku - Doživotní. Pro Fota ke kouknutí klikni zde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pekky | 16. března 2011 v 19:33 | Reagovat

Slušnej výkon smekám ale hlavně od webmajstra...

2 pekky | 16. března 2011 v 19:34 | Reagovat
3 manes | 16. března 2011 v 20:40 | Reagovat

Třeba by hoši mohli zkusit taky tohle http://vimeo.com/moogaloop.swf?clip_id=18150336

4 pekky | 17. března 2011 v 6:44 | Reagovat

[3]:Mánes to jeteda macchrovina největšího řádu.

5 Partylist | E-mail | Web | 7. března 2012 v 10:10 | Reagovat

No jasnýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama