KRIZE - JAKÁ KRIZE?

10. února 2010 v 17:19 | Tomáš Franke |  Názory - Články
Přišlo od Zena :
O současné ekonomické krizi kolují v tisku hotové romány. Bohužel, ve většině z nich se autoři dopouštějí jedné zásadní nepřesnosti. Srovnávají současnou ekonomickou situaci s Velkou hospodářskou krizí z roku 1929.

Současná krize je ale něco naprosto jiného. Vlastně bychom vůbec neměli používat slovo krize. Není to vůbec krize, jako ta v roce 1929. Je to počátek konce fungování amerického principu ekonomiky.

Tak jako se před dvaceti lety sesypal komunistický socialismus jako domeček z karet, tak se dnes hroutí americká ekonomika. K pochopení toho, proč k tomuto kolapsu došlo vůbec nepotřebujete ekonomické vzdělání. Spíše se k tomu hodí zdravý český selský rozum.

Představte si, že jste vynalezli integrovaný obvod. Součástka, kterou dnes najdete snad úplně ve všem. Součástku, bez které vám neprodají ani rohlík, protože i kasa v obchodě je vlastně počítač.

Jistá firma v Americe vynalezla integrovaný obvod. Jen pro úplnost, byla to firma FAIRCHILD a bylo to v roce 1958. Jenomže vedení firmy chtělo větší zisky, proto výrobní linku přemístilo z Kalifornie do Číny.

Číňané se jistě dají vyškolit na obsluhování naší plně automatické linky a na rozdíl od Američanů to budou dělat "za hrst rýže". A nám (vedení firmy FAIRCHILD) vzroste zisk - to přece není k zahození, že jo.

Přibližně ve stejné době přišla jistá firma AMPEX na fintu, jak nahrávat obraz na magnetický pásek. Ano, jde o princip, se kterým se naprostá většina z nás setkala u své VHS.

A AMPEX se ani nenamáhal s hledáním americké firmy, která by to vyráběla a rovnou prodal veškerou technologii Japoncům. A tak to šlo s jednou firmou za druhou.

Zatímco v 50. letech bylo v USA na 30 firem, které vyráběly televizní technologie, v roce 1987 zbyla jen jediná - ZENITH. Když rozmontujete počítač, do jehož monitoru právě teď koukáte, snadno zjistíte, že asi 95 % součástek v něm je z Číny, Japonska nebo přilehlých států.

Jenomže ekonomika je hlavně o tom, že se věci a peníze otáčejí. Lidé pracují, vydělávají za svou práci peníze a za ty peníze si zase koupí jiné věci, které se vyrábějí v dalších továrnách.

Jenomže s odsunem výroby z Ameriky spolu s ní odcházela i práce. Střední třída, nejpočetnější skupina obyvatelstva začala chudnout. V 80. letech vyhlásil president REAGAN tzv. ekonomiku služeb.

O co šlo? Byla uměle vytvořena pracovní místa ve sféře služeb a ta byla zaplňována nezaměstnanými z výroby, kterých rychle přibývalo. Tím, že si všichni budou navzájem prát prádlo, půjčovat videokazety nebo podávat na sebe žaloby se ale stát neuživí !

Odchodem výrobních odvětví také klesala konkurenceschopnost Ameriky. Tak se stalo, že Čína, která vyrábí výrobky pro půl světa začala vzkvétat, zatímco Amerika, kde se vyráběly zbraně a speciální výrobky pro pár speciálních zákazníků chudla.

Je to úplně stejné, jako když farmář, který je ve finančních problémech, prodá traktor. Za utržené peníze pokryje pohledávky, ale ten traktor mu při práci přece jenom chybí, proto začíná pracovat pomaleji a méně produktivněji, než jeho soused, který zatím traktor prodat nemusel. Následkem toho se dostane do ještě hlubší platební neschopnosti. Musí tedy prodat kombajn, aby mohl poplatit dluhy. Jenomže to jeho práci ještě více zbrzdí a ještě více sníží jeho schopnost konkurovat sousedním farmám.

Jistě není nutné popisovat, jak to musí dopadnout. Za několik let jsou z kdysi prosperující farmy už jenom ruiny. A právě tohle se stalo v Americe.

Její zahraniční dluh narůstal. Mnohem horší však bylo to, že čím větší tím dluh byl, tím také rychleji narůstal. Je to úplně stejné jako u toho našeho farmáře.

Když se podíváme na nárůst zahraničního dluhu, celé jeho tři čtvrtiny vznikly za posledních 20 let. Za vlády George BUSHE staršího, B. CLINTONA a velkého dobyvatele George BUSHE mladšího, vznikl TŘIKRÁT větší státní dluh, než za celých 50 let uplynulých od Velké krize !

Zkrátka - Spojené státy mají velký problém a nějaké milionové injekce do bankovnictví to nespraví! Ty řeší následky, ale ne PŘÍČINY problému. To je vlastně jenom další prodaný kombajn.

A až se dolary rozkutálejí, zapadnou Spojené státy do ještě hlubšího bahna. Současný dluh tohoto státu v přepočtu na jednoho obyvatele včetně nejmladších kojenců je asi 4,000.000 českých korun.

Je to tak obludné číslo, že i kdyby se všechny daně, které se za celý rok vyberou v celých USA, použily na splácení dluhu - vůbec by nepřestal růst !

Už nyní je zcela jisté, že tento dluh nesplatí ani děti dnešních amerických dětí !!! A velmi pravděpodobně je, že bohužel ještě ani jejich děti.
Někteří nositelé Nobelových cen za ekonomiku předpokládají státní bankrot Spojených států a celkový pád dolarové ekonomiky po celém světě. Možná to bude ještě dříve, než se to čeká, neboť Čína a Brazílie se rozhodly že v krátké době opustí americký dolar jako svou rezervní měnu.
Skončím volnou citací úvodního odstavce jednoho z článků, kterým nezávislí američtí ekonomové hodnotí situaci ve své vlasti.

"Toho dne se JOE SMITH vzbudil brzy, neboť jeho budík Made in Japan byl nastaven na šestou hodinu.

Zatímco v konvici Made in China začínala vřít voda, oholil se holícím strojkem Made in Hongkong, navlékl na sebe košili Made in Srí Lanka, značkové džíny Made in Singapur a tenisky Made in Korea.
Poté si na své elektrické pánvi Made in India připravil snídani. Usedl ke stolu se svou kalkulačkou Made in Mexico, aby si spočítal, kolik dnes může utratit. Když si srovnal čas na svých hodinkách Made in Tchajwan s časovým signálem z rádia Made in India, nasedl do svého vozu Made in Germany a pokračoval v hledání nějaké dobře placené práce v Americe.

Na konci dalšího marného a neradostného dne se JOE rozhodl trochu si odpočinout. Vklouzl tedy do sandálů Made in Brasil , nalil si sklenku vína Made in France a pustil televizní přijímač Made in Indonesia. A přemýšlel, proč se mu nedaří najít dobře placenou práci v Americe".

U tohoto odstavce se lze i zasmát, ale faktem zůstává, že v době, kdy Američanům "padla" první velká banka BEAR STEARNS, pocházelo asi 86 % spotřebního zboží z dovozu a jen zbytek byl vyroben ve Spojených státech.

Dnes, pouhý rok poté je toho domácího zboží zase o několik procent méně. Průmyslová výroba ve Spojených státech totiž zase poklesla.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 pekky | E-mail | Web | 10. února 2010 v 17:31 | Reagovat

Asi to už každýmu přišlo ale pro ty komu né už je to tady (Už je to tady !, Už je to tady !, Už je to tady !).

2 R.H. | 10. února 2010 v 17:33 | Reagovat

Toho dne se český Honza probudil brzy, otevřel si pivo, dříve český PRAZDOJ, do sklenice …dříve KAVALIER, zapálil si cigaretu indickými zápalkami SOLO SUŠICE a protože měl po opici z předchozího dne, ochutnal indickou okurku  ZNOJMIA. Upadl, zarazil si střep do ruky, v nemocnici ho operovali skalpelem z indické chirurgické ocele POLDI a na doléčení ho poslali do ruských lázní Karlovy Vary.

V ruských lázních Karlovy Vary jej prohlédne slovenský lékař, ukrajinská sestřička mu vydá rozpis léčebné kůry a svou první proceduru podstoupí u Vietnamské terapeutky Nguyen Tsi Binh. …  
Je třeba pokračovat dál ?

3 manes | 10. února 2010 v 18:13 | Reagovat

S tou Amerikou je to trochu složitější. Pro Čínu jsou USA hlavní odběratel, který by přestal odebírat, pokud by Číňani přestali kupovat americké dluhopisy. Kterážto eventualita by byla možná vetší průšvih pro Čínu než pro USA. Nerovnováha v bilanci export-import je do značné míry způsobena podhoceným jüanem. Vzhledem k šílenému objemu amerických státních dluhopisů v čínském držení nemá Čína zájem na dolarovém kolapsu. Jsem hodně zvědav, jak se tito giganti vyprostí ze vzájemného clinche. Fakt je ten, že montovny na způsob montoven (automobilky např.) nejsou v déledobější perspektivě komparativní výhodou oproti technologickým leaderům (Microsoft, biotechnologie ...)

4 H | 10. února 2010 v 21:44 | Reagovat

Picoviny nevyvesuj. Kazi to reputaci.

5 H | 11. února 2010 v 1:47 | Reagovat

Vyborny clanek, jsem naprosto ohromen. Zacina to tim, ze nelze desek srovnavat s rokem 1929. Souhlasim. Skoda, ze zbytek clanku se tvari, ze zijeme v roce 1928. Nezijeme. Zbrojis, hochu, na valku, ktera uz byla dobojovana, ale tak uz to chodi. Matka vsech blbcu je v jednom kuse tehotna. Nezapomen ji pozdravovat.

6 Teta Mery | 11. února 2010 v 10:51 | Reagovat

Asi vytiskneme kuchařku - Jak vařit z vody.

7 Joe Bulvar | 11. února 2010 v 17:47 | Reagovat

Autor článku už dostal Nobelovu cenu za ekonomii? Nebo je to kapku složitější, či vlastně jednodušší? Já traktor neprodám, i kdyby se muj Číňan posral... A kytaru mám AMERICKOU!

8 pekky | E-mail | Web | 11. února 2010 v 18:22 | Reagovat

[7]: Jo a v neděli poÓ si spočítek kolik máš v kuchyni čínskej věcí, já se to upně bojím udělat. Ale k deseti to bude ať chci nebo né. Jen tam ještě chybí Marušky  - Vaříme z vody(vytisklá samozřejmě v číně).

9 MCH | 12. února 2010 v 7:01 | Reagovat

Při vzájemné vstřícnosti,spolupráci a hlavně schopnostech politických stran
a jejich geniálních hlavounů,čekají tě občánku v budoucnosti léta žírná,topit
se budeš v blahobytu,proto neremcej a upaluj,seč ti síly stačí ku květnovým volbám…

10 joe Bulvar | 12. února 2010 v 11:03 | Reagovat

To MCH: Neřikej mi občánku! Po obědě budu hrát na svojí AMERICKOU kytaru přes AMERICKÝ kombo. Eventuelně na ČESKOU kytaru přes ČESKÝ kombo. Ale abych jenom nemachroval, čínskou kytaru mám taky.

11 Zelí | 13. února 2010 v 6:46 | Reagovat

A na tý americký kytaře máš čínský snímače,japonský struny,z americkýho komba je americká možná jen ta bedna

12 MCH | 13. února 2010 v 9:44 | Reagovat

[10]: To Joe Bulvar.

Hele Džou,hraj si třeba na ukulele,hřeben nebo vozembouch,jenom nemuč posluchačstvo „nesmrtelnými“ songy starých struktur,případně i těch novějších typu nýmanda Smolíka a podobně. Když je slyším v radiu na ousteckém rozhlase,okamžitě jim zavírám hrdlo a než hrábneš do strun, dej si po obědě šlofíka.

13 Míza | E-mail | 26. února 2010 v 9:08 | Reagovat

Diť jsme na tom uplně stejně, všechno co jsme kdy měli je už dávno prodaný zaharničním investorům. Takže veškerý námi utracený peníze za cokoliv tečou ven z naší prizdisráčký republiky. Narozdíl od Amíků (ukrajinec se žvejkou) máme tu nevýhodu, že nemáme schopnou armádu, která by mohla obsadit nějaký státeček s bohatým nalezištěm ropy. Autor se tady rozplývá nad nešťastnou budoucností amíkova, ale my do té černé díry spadneme mnohem dřív. Hlavní město ČR budou Kralovy Vary a ruština se stane naším národním jazykem.

14 Zen Rohatý-Nasraný | 5. září 2011 v 8:15 | Reagovat

Koukám jako bláZEN - tohlencto já nikdy nenapsal - takhle zdělanej nejsem, a už vůbec né v týdlenctý ékonomii, tý rozumí jen táťyčég Satanklauz, kerej radí celýmu světu. Asi sem to ani nečet - mě to nezajímá, jsem pouze a jenom nasranej. Já mám úplně jiný starosti. Nechci spasit svět - na ten už zvysoka seru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama