Protože si udělal na sjezdovce 250lavorů stou tvojí tlustou prdelkou, co ?
Takže Mílo,
pondělní ráno mě nutí napsat pár řádek o sobotním přechodu Krušných hor.
Vezmu to letem světem, protože se toho cestou celkem moc nestalo, akci
přežilo všech šest účastníků.
Ranní cesta do litvínovského bufetu probíhala standardně, dršťkovou a pivo
měli znamenité, zkrátka začátek se povedl. Jen Standa kverulantsky zmínil,
že by polívka mohla bejt teplejší. To mohla.
Nastoupali jsme do lesa a vydali se vzhůru. Osobně musím říct, že tuhle
část trasy mám rád asi tak jako ten sjezd za tmy do Chlumce. Cestou jsme
narazili na vnitřnosti divočáka a zhodnotili jsem, že pokud se takhle
chovají myslivci, tak jsou to hovada, a jestli to byli pytláci tak kromě
hovad jsou to ještě zmrdi. Vyjeli jsme nahoru a mlha se rozplynula.
Na Dlouhé louce Mánes nadšen tím, že konečně vidí slunce, poslal Radce
pozitivní ká-té-esku. Po chvíli jsme upadli zpátky do mlhy a takhle dorazili
až na Vitišku.
Proběhlo občerstvení, rohozecké pivo Standa zhodnotil jako pivo bez výrazné
chuti a jiskry a snad právě proto si jich dal třeba pět. Pan vedoucí má
nového kolegu, jmenuje se Marian. Ale není to takový velký metrákový hovado,
který s náma paří, ale jemný mladý muž. Vedli jsme moudré hovory o tom,
kterak chce Vašek ze sehrané dvojice Eva a Vašek vyprodat Sazka arénu. Mánes
říkal, že to se mu určitě nepovede, ale nakonec jsme se shodli, že se mu to
může povést, protože hromada lidí tohodle státu je úplně mimo a pokud jim
někdo zajistí dopravu z vesnice do Prahy, tak se hezky pojedou pobavit,
vyfotit se s umělci, nó zkrátka všechno co k tomu patří.
Další zastávka byla na Komárce. Cestou se nic moc nestalo, jen jsem
naklonoval, samozřejmě nechtíc, německou turistku, která když mě viděla jak
jedu a řvu stopa, uhnula stejným směrem, kterým jsem jí chtěl objet. Ač
nerad jsem jí porazil. Upadla a já taky. Nejdřív jsme jí a jejímu
bojfrendovi chtěl vynadat, ale když se oba smáli a považovali celou věc za
špás a nedorozumění, omluvil jsem se a jel dál.
Komárka, občerstvení, setmělo se, padla mlha. Vyrazili jsme z kopce dolů a
já říkám za sebe, nechtělo se mi do toho ani trochu. Ještěže Mánes zná cestu
dokonale, protože já jsem vůbec nevěděl, kde jsme a najednou jsme byli u
Sama. Sjezd lesem do Chlumce stál za dvě věci, vymáznul jsme se asi pětkrát.
Co ostatní to nevím. Lyže jsme sundali u krmelce, zbytek došli a dobře jsme
udělali. Vůdce Mánes to tak rozhodl a bylo to věru rozhodnutí hodné
Suvorova. Vypili jsme několik doušků Tulamorky, rozloučili se s místními a
šli na autobus.
Vydařilo se to náramně, závěrem se už jen Standovi přes veškerou jeho
šikovnost nepodařilo označit lístek (na lyže) v autobuse. Pokoušel se o to
neúspěšně až k Chaloupce, kde vystoupil. Za co chtěj autobusáci ty prachy to
fakt nechápu, když ty strojky maj v takovýmhle bordelu.
Tak tolik k našemu výletu. Mánes určitě něco ještě doplní.
Jenda (Karel)
Jendo, jelikož jsm s Vámi nesdílel výlet, po přečtení tvého příspěvku jaky bych byl celou cestu s Vámi.
jmenuju tě jendokarle kronikářem všech budoucích výprav, konečně někdo výmluvný a pravdomluvný . pozn. - k tomu samovi jsem teda dojet nechtěl. letos už asi nic nebude tak zas napřesrok bardi
Prej to dojedu i já ale pokaždý už na Vitýžce sem mrtvej.