Tom Stoppard - Rock’n’Roll - Národní Divadlo

5. dubna 2007 v 22:46 | Milan Pekky Bouška |  Pozvánky - Akce

představení - 26.4.2007 19:00
Světový dramatik napsal hru o Československu! Poslední Stoppardova hra se odehrává střídavě v Cambridgi a v Praze od roku 1968 do roku 1990. Stoppard zkoumá svět salonního marxismu v Cambridgi v konfrontaci s jeho posrpnovou normalizační realitou v Československu. Včera sme se byli kouknout a stojí to za to. V hledišti seděl i náš prezident.

Časté prolínání dějišť - Anglie a Československa - vytváří zajímavou perspektivu nejen pro naše domácí dobové problémy, ale také pro vývoj komunistického ideálu na Západě. Do životního osudu českého intelektuála jako by autor, který se narodil ve Zlíně roku 1937, promítal sám sebe. Jak název napovídá, zásadní roli ve Stoppardově hře hraje rocková hudba. Není jen ilustrací své doby, je přímo jakýmsi médiem života: nositelkou energie, námětem debat, společným zážitkem, možností sebepojmenování, prostorem svobody. Je pozoruhodné, jak Stoppard, který neprožil normalizaci, dokáže autenticky evokovat její realitu. Rock'n'Roll vykazuje typické rysy Stoppardovy poetiky: myšlenkovou hloubku, nezaujatost a zejména inteligenci a vtip.
Fotograf inscenace: Bohdan Holomíček
Délka představení: 3 hodiny 10 minut
Inscenace začíná v 18.45 živým koncertem skupiny PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE
Obsazení :
Jan: David PrachařMax: Alois Švehlík Eleanor / Esme - starší: Miluše ŠplechtováEsme - mladší / Alice: Lucie ŽáčkováFerdinand: Jan HartlLenka: Petra ŠpalkováNigel: Ondřej PavelkaMilan: Vladislav BenešPištec / Stephen: Jan HájekCandida: Eva SalzmannováGillian / Magda / Deirdre: Antonie TalackováVyšetřovatel: Rudolf StärzEstébák 1: Jaroslav KáraEstébák 2 / Číšník: Miroslav Šnajdr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 blackfoot | E-mail | 6. dubna 2007 v 10:08 | Reagovat

No co k tomu dodat? Snad jen to, že to byl víc než příjemný pocit, když člověk dosedne do křesla, od dvě patra níž sedí i jeho prezident, nad scénou je nápis NÁROD SOBĚ a najednou nastoupí na pódium parta "ztroskotanců a samozvanců" a jeden z nich/ten nejhorší,nepřítel státu č.1-Vráťa Brabenec/ suše oznámí:"Dobrý večer, Národní divadlo, The Plastic People of the Universe."

Prostě pořád stejný lidi, jenom jinej barák.

2 Joseph | 6. dubna 2007 v 17:29 | Reagovat

jojo, Jirko, pěkně jsi to řekl.

3 Magor | 22. dubna 2007 v 23:25 | Reagovat

"Pocit z toho teď mám úžasný. Je to dobrá hra a její autor úžasně lidský člověk, skoro výjimka v současném světě. Dosáhl obrovských úspěchů a kvality svého díla, přesto zůstal v jádru jemnou bytostí," řekl Jirous.

4 Schwarzenberg | 22. dubna 2007 v 23:26 | Reagovat

Je dobré připomenout lidem nedávnou minulost," řekl. Posteskl si jen, že to musel udělat autor, který sice má české kořeny, ale působí v Británii. "Tady si na to nikdo netroufal,

5 Skorosloubky J.D. | 23. dubna 2007 v 18:44 | Reagovat

Demagogie nebo banalita?

Date: Mon, 25 Jul 2005 13:24:19

Stojíme (chtělo se mi napsat SVĚT STOJÍ, ale asi bych přeháněl) - tedy já a vy před velmi důležitou, ovšem dosud nezodpovězenou otázkou. Hledejme tedy společně uspokojivou odpověď. Proč Londýn a ne třeba Jaipur? Cílem měl být totiž nejpravděpodobněji Vatikán. Možná není v Pákistánu znám význam tohoto státoměsta pro náš "svobodný, moderní demokratický" svět. Podívejme se na význam tohoto pastátu z našeho hlediska - tedy           s nadhledem. Význam je jednoznačně brzdařský a zpátečnický. Z pohledu našich souputníků, čtoucích nejraději "Blesk", "Bildzeitung" nebo "Sun", je ovšem Vatikán oázou lidského dobra a sídlem vrchního morálního apoštola. To, že sebevražední atentátníci nečtou citované plátky, je pravděpodobně přivedlo na chybnou adresu. Většina Pákistánců umí číst buďto Korán nebo neumí číst vůbec. V Koránu nestojí nic o Londýnu, ale kupodivu ani o Vatikánu. Byli-li ovšem atentátníky opravdu Pákistánci, žijící již po několik generací v jakési britské periferii, jednalo se o nekulturní balíky, kteří se pravděpodobně úspěšně dokázali vyhnout povinné školní docházce, a bývali by Vatikán nenašli, i kdyby ho byli hledali. Tato úvaha hledanou odpovědí samozřejmě není. Ale všichni víme, kde je Vatikán. Nepojedeme tam, ovšem stopu jsme neztratili.        J.

6 Sen | 1. května 2007 v 17:11 | Reagovat

Čau Pekky vole!

Díval jsem se na ten blog, jak tam někteří lidé píší proti těm komoušům na Letenský pláni a nebo pro. Připadá mi, že to nikoho nezajímá, protože tam žádné příspěvky nepřibývají, a v naší vyspělé demokracii tento problém již nikoho netrápí – komouši bývalí i současní komouši všech funkcí se již spojili a všechno funguje k prospěchu rozvoje jejich blahobytu, všichni spolupracovníci StB se bez problémů zařadili do většinové společnosti (jen jde o to, jestli práskačů nebylo víc, než těch, co udávali – v tom případě by se zařadili do menšinové společnosti – a nebo, dá-li se to tak říci – těch pár slušnejch blbců bylo pohlceno zkrveným národem udavačů). Všichni svorně oslaví svátek práce tím, že na svých chalupách budou okopávat angrešty. Takto již předvídali i národní obrozenci a romantici, když ten Hynajs napsal na tu voponu – teda spíš na ty železný vrata ve zlatý kapličce „NÁROT KUREF SOBJE“ (jak to vypozoroval pan spisovatel Jiří Blackfoot Šerý – on je mnohem víc kulturní – já tam byl naposled po polovině minulého století na „Prodaná nevjezta“ – ale nijak mě to teda nevzalo – asi to ten Smetana psal, když už byl hluchej, protože ty matróny tam ječely, jak když spadnou z traktoru, a někteří zpěváci tam i koktají – to je tedy úroveň!!!). Ale ona ta kaplička moc zlatá není – no, sem tam ňáká ta špička na střeše – ale ona to vůbec žádná kaplička není! Lhali nám, lhali!  A ani moc není „národ sobě“ – to je tak pro děti na 1.stupni zákl.školy. Především to bylo „Zítek sobě“, protože tenhle pan architekt z toho, co vyvařil a nakrad na stavbě toho dívadla, si postavil ty baráky vedle na nábřeží, aby pak vykořisťoval nebohé nájemníky. Moje kamarádka Alenka Velkýkozy má rodné příjmení Ženíšková, a brácha jejího pradědka byl ten, co vymaloval celý Národní dívadlo s tím svým kamarádem Mikolášem Alšem (ale s tím jsem se tak dobře neznal). Ten starej Ženíšek byl také bratrem pradědka Alenčiný sestřičky Janinky. A toho starýho Ženíška ten Zítek nějak hodně vošidil a vokrad, a na protest proti tomu nikdo ze Ženíšků nikdy nevstoupil do Národního dívadla ani na tu Prodanou nevěstu.  Tak takovýhle příběhy píše sám život.  

Přeji uvolněný a poetický weekend.

Zdraví Tě Zen Rohatý-Nasraný, Žyškof, Eastern Europe.

7 Ursula Klavrzáková | E-mail | 7. června 2007 v 11:16 | Reagovat

Včera jsem byla v Národním divadle na tomto představení a musím říct, že to ve mně určitě zanechá stopu. I když jsem viděla na svých známých trochu rozpaky, pramenící asi z toho, že nejsme zvyklí dívat se na divadelní představení popisující nedávnou dobu, kterou jsme prožili, mně se moc představení líbilo. I když jsem nikdy Plastik People nevyhledávala, bylo pro mně docela sváteční, že jsou v Národním divadle. Písničky, které doprovázejí celé představení, tak navozují tu dobu, že na závěr při koncertě  Rolling Stones na Strahově mně mrazilo při vzpomínkách, což se ovšem stávalo častěji při představení, že vše bylo až moc živé.Jen jsem si říkala,  zda mladí vůbec rozumí, o čem se na jevišti mluví.Souhlasím s těmi, kteří přede mnou chválili představení, je to přesně vyjádřené a výkony herců byly úžasné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama