Jaroslav Róna - Vernisáž u příležitosti padesátin

11. dubna 2007 v 22:09 | Milan Pekky Bouška |  Pozvánky - Akce
Fifty, fifty, tak se jmenuje výstava děl sochaře a malíře Jaroslava Róny v Galerii města Plzně. Ve čtvrtek 5. dubna proběhla vernisáž, které se účastnil i samotný Mistr. Svou image dotvořil pověstným kloboukem a novinami, které mu okatě čouhaly z kapsy saka. 27 dubna totiž oslaví tento fenomén současného českého výtvarného umění padesáté narozeniny, a tak už má prý nejvyšší čas bilancovat své dosavadní zkušenosti.

Jaroslav Róna je umělec. Malíř a sochař, jakož i amatérský herec a literát. Narodil se 27. 4. 1957 v Praze, v česko-židovské rodině. Výchova byla striktně světská. Otec byl celý život energetikem a na stará kolena se stal spisovatelem. Matka byla celý život úřednicí a na stará kolena se stala důchodkyní. Sestra je aranžérka.Dětství si moc nepamatuje, asi ho příliš nezaujalo. Vyvíjel se v temných normalizačních sedmdesátých letech. Jako patnáctiletý (1972), po té co ho nepřijali na výtvarnou školu, odešel do továrny na Vysočinu, kde sdílel chmurný osud námezdního dělníka. Náruživě však četl a chodil do filmového klubu.
Malovat začal však již na učňovském středisku v Hlinsku v Čechách, kde si za první plat koupil olejové barvy. Jeho první malba byl portrét Johna Lennona na kusu lepenky. Po vyučení se pokusil o zkoušky na uměleckou školu.
V osmnácti letech (1975), byl přijat na Střední výtvarnou školu na Hollarově náměstí v Praze, kde vládla na tu dobu velmi liberální atmosféra. Od té doby se nezabývá ničím jiným, než výtvarným uměním, literaturou, filmy a vysedáváním v proslulé Kavárně Slávii. Jakož i v jiných podnicích té smutné doby.
Po té co horkotěžko odmaturoval z ruského jazyka (a to tak že všechno opsal), přihlásil se na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, na obor Sklářské výtvarnictví, jenž spojoval výuku jak malířskou, tak plastickou, a byl přijat! Jeho profesorem byl legendární, i v zahraničí uznávaný sochař- sklář, charismatický Stanislav Libenský. Podle vlastnich slov tam (i v té době!) prodělal vývoj asi jako neandrtálec jenž se přihlásí v NASA pro let na Měsíc, a je přijat. Během studia je jednou navržen rektorem na vyloučení ze školy za sérii strukturálních obrazů z cyklu "Krajiny z vepřových vnitřností" a spolu se spolužákem Zdeňkem Lhotským shodí se schodů spolužáka komunistu, jenž jim nese přihlášky do Strany proti jejich vůli.
Vše naštěstí vyžehlí dobrotivý profesor Libenský. V roce 1981 začne malovat sérii bizarních groteskních obrazů, později označených stylem "česká groteska". V roce 1984 končí VŠUP diplomovou prací Velký a Malý pes, dvojicí rozměrných sleněných zvířecích skulptur v kovové konstrukci, jež jsou nyní ve sbírce Národní galerie a Galerie Hl. města Prahy.
Po skončení vysoké školy ho profesor Libenský vezme s sebou do USA jako asistenta. Svobodná kosmopolitní atmosféra sklářské letní školy v severozápadněpobřežním Pilchucku (blízko Seattlu) ho nadchne a uvolní. Po krátkém váhání - (přemýšlí o emigraci)- se nakonec vrací do Prahy, bez níž nemůže být a kde je mu na nějakou dobu odebrán cestovní pas. V té době se věnuje převážně malování (výjmečně plastikám), a po krutě ironizujících groteskních obrazech přejde na typické temné šerosvitné vize všehomožného, zejména však prehistorických zvířat a rozpadajících se ruin. Také spolu s přítelem Tomášem Vorlem napíše divadelní hru "Malý nezbeda" pro divadelní soubor Mimoza, jenž je členem kultovní Pražské pětky. Hru nakonec po hádce s Vorlem též režíruje. Hra se hraje několik let v Bránickém divadle pantomimy kde je neustále vyprodaná díky zájezdům z venkova. Róna za hru pobírá skromné tantiemy, jež mu umožňují malovat.
Roku 1987 mu nešťastnou náhodou vyhoří atelier. Na poslední chvíli, celý v plamenech vyběhl z hořícího atelieru a zachránil si život. Tentýž rok spoluzakládá dnes již legendární výtvarnou skupinu Tvrdohlaví, jež má krátce na to výstavu v Lidovém domě v Praze 9 (byl tam umělcům nakloněný kulturní referent). Výstava se stává pražskou kulturní událostí č. 1. Skupina se ihned stává trnem v oku oficiálnímu vládnoucímu Svazu výtvarných umělců. V mírném perestrojkovém uvolnění poměrů (září 1989) odjíždí na cestu po italských uměleckých skvostech (a taky aby si v Itálii vyzvedl dluh), odkud se však ve spěchu vrací, aby rovnýma nohama skočil do načechraného sametu revoluce. 17. listopadu je přítomen na Národní třídě, kde je při běhu v uličce obušků zasažena jeho budoucí žena, ale nezanechá to na ní naštěstí trvalé následky. Během revoluce se angažuje v propagačním centru v Mánesu, kde kreslí revoluční letáky, jež mu jdou rovnou z pod ruky burcovat lid do všech koutů republiky!
Po krátkém revolučním intermezzu se věnuje opět malířství a sochařství, což je nakonec to co mu (i dle mínění jiných) jde asi nejlépe. V roce 1991 se mu a samozřejmě i jeho ženě narodí dcera Valerie. Dítě se má k světu! V tomtéž roce pracuje na scénických návrzích pro film Amerika, jenž vznikl na základě knihy Franze Kafky - Nezvěstný. Za tuto práci je nominován na Českého lva - prestižní filmařské ocenění. Samotnou cenu však nedostává, zato ji dostává režisér Jan Švankmajer, jemuž touto cestou gratulujeme!
Co zanedbal za komunistů, to Róna dohání teď! Cestuje do Mexica, Izraele, Francie, Indonésie, Řecka, Španělska, Portugalska, Skotska, Indie a na Kanárské ostrovy. Když se vrátí z cest, žena ho z pochopitelných důvodů opouští a on je opět sám, jako předtím když byl také sám. (To se zrovna píše rok 1996.) Krátce na to se rozvádí.
Jako obvykle zahání smutek prací. Róna začne modelovat a v této době sochařství doslova zažene na nějakou dobu malířství na ústup. Vzniká několik monumentálních soch.
Od té doby jeho tvorba připomíná kyvadlo, jež se v pravidelném rytmu naklání buď k malířství, nebo k sochařství. Samozřejmě že i pravidelně vystavuje a seznam jeho domácích i zahraničních výstav je k nahlédnutí v jeho katalogu. Zatím jeho nejdůležitější výstava se konala na přelomu let 1997/8 v Domě u Kamenného zvonu v Praze na Staroměstském náměstí a při té příležitosti byl vydán zatím jediný jeho reprezentativní katalog s průřezem dosavadní tvorby.
Ale aby toho nebylo málo, obnoví s kamarády Františkem Skálou a Alešem Najbrtem komickou skupinu Tros Sketos, a pravidelně vystupují ve Slavném divadle Sklep na Dobešce, a dopracují to až na znělku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.
V roce 2000 je Róna vyzván společností Franze Kafky k soutěži na pomník spisovatele Franze Kafky. Ideu pomníku promýšlí a vytváří po čtyři měsíce. Soutež posléze vyhrává. Od roku 2000 do roku 2003 se socha realizuje. V této době jsou zahrnuta jak různá jednání kolem osazení sochy (architektonické dotvoření prostoru spolu s Ak. arch. Davidem Vávrou), tak i samotné modelování, odlévání do sádry a posléze definitivně do bronzu.
Děkuji za pozornost a velmi Vás zdravím!
Váš Jaroslav Róna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pekky | E-mail | Web | 11. dubna 2007 v 22:17 | Reagovat

Tohodle člověka já mám rád i když.... vono by se něco našlo, třeba to že jsem ho ještě v životě nepotkal ale jsou tu sochy na toho Kafku sem se koukal hodně dlouho a nic sem nevymyslel tak sem se s ním vyfotil a mám ho od tý doby na ploše v telefonu.

2 mazal | 14. dubna 2007 v 18:26 | Reagovat

nejedu daleko

3 Skorosloubky J.D. | 23. dubna 2007 v 18:42 | Reagovat

Cenzura nového tisíciletí

Date: Tue, 6 Sep 2005 11:22:29

Protože mi bylo opakovaně vyhrožováno nejvyšším cenzurním úřadem při Ministerstvu Vnitra žalobou vztahující se k porušení autorských práv Boženy Němcové, Michaela Solochova a v neposlední řadě také i Aloise Jiráska (i Jirásek začínal věty velkým písmenem), rozhodl jsem se přerušit na nějaký čas - tedy s největší pravděpodobností na dobu přechodnou - pokusy o další literární rozlet. Rozhodl jsem se poněkud podrobněji studovat německý šifrovací systém Enigma. Měl-li bych se ještě někdy k literárním pokusům navrátit, jejich luštění nebude už tak jednoduché, mohu však slíbit, že bude logické. Začal bych potom slabikářem, protože vlastnická práva dědiců autorů tohoto díla jsou už prošlá a budu se tímto dílem moci nechat bez obav inspirovat. Naučíme se společně (konečně) tedy i abecedu. Přihlásím se (možná) tedy někdy heslem "WHITE DELTA" a než k tomu dojde, sáhnete jako vždy po populárním "Blesku". Jako týdeník je velmi informativní "Spy".        Váš J. alias "BOLD JUSTICE".

4 JR | 25. dubna 2007 v 9:58 | Reagovat

Vážený Milane, tato krádež mně nevadí, neb přispívá k mé slávě !

Moc Vás zdravím a děkuji za zájem o mě a mou tvorbu.

       S pozdravem J. Róna

5 Oliva | E-mail | 25. dubna 2007 v 17:43 | Reagovat

"Kdysi" jsem měla tu možnost se s Vámi osobně setkat, bohužel jen krátce.  Nesleduji Vaši tvorbu tak detailně, ale občas se mi podaří cosi spatřit. Máte můj obdiv, ostatně, jako vždy. Konkrétně na této výstavě jsem nebyla, ale celkově se mi Vaše tvorba líbí. Ostatně i další produkce. Chci Vám touto cestou popřát k narozeninám. Jednou (možná i víckrát) jste se vyjádřil ne zcela pochvalně o počítačové grafice. To zcela chápu, taky z toho nejsem odvázaná, ale živím se tím. Tím asi vzbudím Váš odpor, ale přáním snad nepohrdnete.

Viola / Letná 1985 (tuším)

6 D.D. | 10. května 2007 v 19:45 | Reagovat

Zdravím Fšecky,

za výlet do Plzně ten pán opravdu stojí a ta výstava taky . Všeho nechte a jeďte se podívat.D.D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama