4. OTEVŘENÝ DOPIS VAŠEMU PREZIDENTOVI

22. dubna 2007 v 21:20 | Jiří Blackfoot Šerý |  Názory - Články
Pane prezidente,
je mi to trapné, ale stále nic. Tolik jsem doufal. Zrovna včera se mě kamarádi ptali, "tak co, už odepsal?" Taky už jim nechci pořád lhát, že nemáte jenom mě a že máte určitě svých starostí dost a dost, ale prosím vás alespoň kdyby jste mi dal nějak vědět, že vám ty dopisy chodí, abych to nepsal zbytečně.

Stačila by mi fakt třeba jenom fotka s podpisem nebo když ne fotka, tak podepsaná poštovní známka, tam jste přeci taky vyfocený. Tu by mi filatelisti určitě záviděli, měla by pro mě snad stejnou cenu jako získání známky ze zvacího dopisu od Vasila Biĺaka z toho osmašedesátýho. Např. můj kamarád z Teplic ty známky sbírá /sbírá ale i brouky a batmany/, ten vás má i moc rád a pořád mi o vás říká jakej jste fajn chlap, prý se znáte i s jeho tátou na Moravě, jednou jste ho i přemlouval, aby dělal v tý straně jak jste kdysi byl i vy, už si nepamatuju jak se jmenovala, ale to není důležité. Předem vám děkuji a omlouvám se. Ale zpět.
Umřel p. s. Adamec. Po p. Bondym je to další oběť této uspěchané doby. Aby ale nedošlo k mýlce, nebyl to ten Jožo, ten fotbalista z Trnavy, ale ten férovej soudruh jak s váma se všema z Fóra usednul v pohnutých listopadových dnech r. 89 k jednání o ničem za jeden stůl, když jste byli už ve fóru VY. Tenkrát tam dělal i p. Havel a ten s. s tou přehazovačlou, Čalfa. Bylo tam tenkrát ale více známých pánů a soudruhů. Myslím, že by se měl narychlo udělat TV dokument, takový pozitivní medailonek, o jednom z posledních mohykánů zlaté éry socialismu. O dr. Fišerovi ještě nic nedávali, asi se na tom teprve dělá. Hrozím se toho kdo je teď na řadě, napadá mě pár jmen, ale necháme se překvapit. Ono zřejmě za ten týden umřelo daleko více lidí, ale to byli jen takoví pěšáci. Ale zpět.Taky mě napadlo, při této mé nedělní úvaze, že lidé toho vlastně o vás moc nevědí, krom pár zásadních a notoricky známých faktů/ tenis, nedůvěra v EU, záliba v jazzové hudbě apod./.Nebylo by proto možné kdyby jste svými VLASTNÍMI slovy napsal své "síví"/curriculum vitae/ třeba ve své další knize, jestli teda už není v tisku. Chybí mi to, protože mě nezajímá co o vás napíší jiní, já to chci slyšet přímo od vás, jako chlap od chlapa. Já osobně už mám třeba dávno napsaný stručný životopis o sobě samém a pěkně od začátku, z vagíny mé matky, jako v té knize bez autora, v té bibli. To pochopitelně ve vašem případě není potřeba, taková niterná zpověď, u mě je to něco jiného, ale třeba když jste byl ještě malej kluk, tak jak jste se učil, jestli jste kouřil a tak. Když budete mít zájem, tak bych vám mohl své "síví" posílat na pokračování, protože najednou by to i na vás bylo moc dlouhé. Myslím jako, aby jste taky věděl něco o mě, aby jste si mohl udělat určitý úsudek, aby jste mě třeba hned na začátku nějak příkře neodsoudil nebo tak něco, víte jak to myslím. Proč o tom ale píšu. V těchto dnech promítali v televizi dokument o anglické královně matce /a to ještě neumřela!/ a tam jí vlezli v soukromí skoro až do postele a to jí je přes osmdesát. Ona je ale zachovalá, to je zvláštní jak si někteří lidé v pokročilém věku dokáží zachovat mladost. No a tak si myslím, že i náš panovník by neměl mít před obyčejnými lidmi /u mě na vsi se obvykle říká "ordinary people"/ žádné tajnosti, to už je prostě úděl každého představitele. V očích veřejnosti by jste určitě stoupnul, i kdyby jste na sebe prozradil negativní věci, třeba, že jste kouřil nebo měl špatné známky nebo tak něco. Ale zpět.Málem jsem vám úplně zapoměl říct, že jsem jednou stál asi metr vedle vás, bylo to vloni na Národní třídě/ tam jak tenkrát začala ta Velká sametová listopadová revoluce/, v klubu Vagón, když tam p. Knížák, ten váš kamarád, křtil svoje CD a pozval si vás, aby jste mu ho polil vínem. To jsem teda tenkrát koukal, přišel jste tam jako jeden z nás, normálně ve svetru, mezi všechny ty máničky, stejně jako to dělal p. Havel, tak to se mi líbilo, že jste byl najednou na chvíli jeden z nás a ještě k tomu jste na své vlastní přání zpíval s p. Knížákem písničku Apoštolové, ve které se zpívá "my blázniví apoštolové řeknem dneska teď, my přiblblí kreténové, ukřižujem svět, my blázniví apoštolové, poručíme leť, my opilci a narkomani, rozkmitáme svět." To byl teda fakt od vás odvaz. Všechno jsem to natáčel a volal jsem na vás "nechcem žádný daně!" a vy jste se tomu smál, bylo to fakt skvělý, taková uvolněná atmosféra, všichni jsme najednou byli jakseříká"na jedný lodi", aspoň na chvilku, ale ta chvilka stála fakt za to. Tohle by třeba ten Husák nedoved, ten přiblblej kretén by s náma pěkně zatočil." Ale zpět.Mám k vám opravdu ještě tolik otázek a rozřešení, ale necháme to na příští neděli, aby jste si to mohl zatím všechno pěkně sesumírovat a dát mi vědět. Ještě na závěr bych vám ale chtěl říct o jednom svém kamarádovi, kterému jsem to slíbil, že vám o něm řeknu, on to ví, že se spolu známe. Já těch kamarádů sice moc nemám, tak na prstech jedné ruky a to ještě jednomu z nich chybí palec, ale tenhle je fakt dobrej, je to militantní rybář, dřív nosil taky dlouhý vlasy, jinak ale fakt hodnej kluk. Vždycky se u něj scházíme a on nám dá najíst těch ryb co jich jenom nachytá a je asi taky tak trochu rád, že se se mnou zná, obzvláště když ví, že já se znám s vámi. Tak já jenom, aby jste o něm věděl. Děkuju.Tak to už je dneska opravdu všechno, musím ještě psát různým jiným lidem, tak se nezlobte a omlouvám se. Jako omluvu vám posílám fotku, aby jste taky věděl jak vypadám, stojím na ní před Government House v Royall Botanic Garden v Sydney, byl jste tam někdy? Je tam normálně volný vstup. Přítel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pekky | 22. dubna 2007 v 22:03 | Reagovat

Neni nad upřímný anonym. Dekujem(se)? Jíří.

2 přítel | 22. dubna 2007 v 22:52 | Reagovat

Pane Blackfoote, já jsem to zase nevydržel a šmíroval jsem dopis, který není určený mě, ale nejde to jinak. Říkám si, "když ten pan Blackfoot tomu panu prezidentovi tak hezky píše, podívám se, jestli se tam zmíní taky o obyčejných lidech, no a vidíte, ono jo!" Tak jste mě zase mile překvapil a znovu si opakuji, jak je dobře, že jste po dlouhém pobytu v cizině zase u nás doma, jak se říká - mezi svými.Tak se mějte hezky.Přítel

3 Skorosloubky J.D. | 23. dubna 2007 v 18:33 | Reagovat

Atomové sny (páteční)

Date: Fri, 12 Aug 2005 11:11:55

Nemyslím si osobně, že by Irán mohla za současnosti očekávat nějaká příliš růžová budoucnost. Protože jsem měl v životě možnost seznámit se (ne dobrovolně) s několika iránskými emigranty, nemohu tvrdit, že bych měl třeba i jeden jediný důvod k tomu         mít Peršany přespříliš v lásce. Ba naopak. Mám o obyvatelích tohoto (pa)státu poměrně negativní mínění, ovšem nehledě na tento čistě subjektivní přístup, jsem toho názoru,        že když chce mít Persie svou atomovou bombu, měla by mít právo o svých cílech a přáních rozhodovat sama, protože do toho, co si tam chtějí dělat, kromě nich nikomu nic není. Nevím sice, zda atomovou bombu potřebuje třeba nějaký iránský řidič autobusu nebo prodavačka zeleniny, ovšem autobusových řidičů nebo prodavaček zeleniny se v Americe také určitě nikdo neptal, když Enola Gay shazovala bomby na Hirošimu a Nagasaki. Navíc si myslím, že Američané bombu ukradli, protože ji přece vynalezl Jabločkov. Z jakého důvodu jsou Američané přesvědčeni, že má každý z nich právo vlastnit a používat osobní zbraň, když si jejich vrchnost přivlastnila právo diktovat světu kdo smí a kdo nesmí vlastnit jaderné zbraně? Nehodlám sbírat podpisy, protože je mi dost dobře jasné, že by stejně nikoho nezajímaly, i kdybych jich nasbíral statisíce. Irán to navíc ani nepotřebuje. Budou si dělat (je to jejich právo) co uznají za vhodné.    J.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama