Josef Zimovčák - příběh opravdového cyklisty

31. ledna 2007 v 21:45 | Milan Pekky Bouška |  Pozvánky - Akce
ČT 2 čtvrtek 1. 2. 2007 20:00 Zatřást kostmi.
Ojedinělý životní a sportovní příběh několikanásobného mistra světa v jízdě na vysokém kole Josefa Zimovčáka.
Pokusil se projet trasu celého závodu Tour de France v sedle repliky historického vysokého kola, nepřesně nazývaného kostitřas.

Režie B. Rychlík V roce 2005 podnikl Josef Zimovčák, o ročník starší spolužák Břetislava Rychlíka ze Základní školy ve Veselí nad Moravou, šílenou věc. Startoval vždycky den před profesionály a jel stejnou etapu, jako oni. V předposlední etapě při jednom ze sjezdů mu vyklouzla z ráfku gumová pryž zadního kola a Josefa převáželi vrtulníkem do tří nemocnic. Když se vyloučilo poranění mozku, dokončil závod se zlomeným třetím žebrem, naštípnutým ramenem, zlomenou čelistí, se stehy v obličeji, vyraženými zuby, oteklýma očima a četnými oděrkami na celém těle.
Vloni se tento původně vyučený číšník, dnes vedoucí brněnské kanceláře jedné pojišťovny, rozhodl splnit si další sportovní sen a absolvovat mnohem těžší Giro d´Italia. Trasa Gira byla dlouhá 3526,2 km. Čekala na ní prudká stoupání, strašlivá převýšení, vedro nebo zima, mlha, déšť. Navíc kombinované s větrem a deštěm na rovinách. Filmaři sledovali zblízka doslova nadlidský výkon. Zdálo se, že neexistuje situace, na kterou by nebyl připraven. V předposlední etapě Josefa čekal autobus krajanů z Moravského Slovácka. Zpěv, slivovice. Josef měl slzy v očích. Po obrovské euforii naskočil na kolo, před sebou dva kopce a pouhých 226 kilometrů do cíle v Miláně. Čtyřicet kilometrů od pelotonu se však stala tragédie. Auto člena doprovodného týmu, Josefova kamaráda, kuchaře výpravy havarovalo. Srážka s německým motorkářem, který zemřel. Ukázalo se, že Josefova sportovní cesta ho připravila i na tak tragickou situaci. Okamžitě se rozhodl závod ukončit. Nenadřadil bezohledně svůj sen nad lidský život i neštěstí svého kamaráda.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pekky | E-mail | Web | 31. ledna 2007 v 21:51 | Reagovat

Na to se dá říct jenom Velkej Mach Sledoval sem ho loni na Tour de France, kan se serou profici s nabušenejma krevníma tučnicema.

2 pekky | E-mail | Web | 31. ledna 2007 v 21:52 | Reagovat

MACHR -zapoměl sem "r".

3 Garfield | 2. února 2007 v 15:05 | Reagovat

ZAPOMNĚL, ZAPOMNĚL!

4 greeny | Web | 2. února 2007 v 17:28 | Reagovat

rád koukám na týdenní fota!

5 pekky | E-mail | Web | 2. února 2007 v 18:27 | Reagovat

Já taky.

6 Pavel Trbušek | E-mail | 5. února 2007 v 14:22 | Reagovat

Měl jsem možnost shlédnout dokument odvysílaný min. týden na ČT. To co jsem viděl se nedá nazvat než nadlidským výkonem a před tímto člověkem hluboce smekám. Sám jezdím na silničním kole a být v jeho doprovodu by mi byla čest...

S pozdravem,

Pavel

7 pekky | E-mail | 7. února 2007 v 21:21 | Reagovat

jo a podívej se taky na tohodle típka jede na pivo ve vedrech a v zimě asi zrovna teď startuje na Aljašce .  http://www.jankopka.cz/aktuality.htm

Příprava na Aljašku probíhá až moc snadno.

Vzhledem k velice mírné zimě bez sněhu probíhá příprava běžným cyklistickým způsobem na silnici a zatím nepotkaly Jana Kopku v přípravě žádné problémy. Samotná příprava začala týden před koncem listopadu a do konce roku měl Honza najeto 3 000 km a něco naposilováno. Aljašský závod sám o sobě není ale vysloveně o cyklistice a tak není jasné, zda cyklistická příprava bude

sto procentně zúročena a neobjeví-li se spíše problémy s nedostatečnou aklimatizací na hluboké mrazy a nedostatek všeobecnější přípravy přímo ve sněhu.

8 Skorosloubky J.D. | 23. dubna 2007 v 17:59 | Reagovat

Sluníčko potěší někdy i mysl

20.5. 2005, 10:04

Krátkodobá paměť je zrádná a její ztráta může mít někdy i zhoubné následky. Nejsem nejmladší a tento fakt se těžko zapomíná. Onehdá jsem šel v noci na záchod a během blížení se k oné místnosti jsem zapomněl kam jdu a byl jsem tedy donucen si ulevit cestou. Nebo jsem si vařil vodu na čaj, ovsem zapomněl jsem konvici ve které měl po zaliti vařící vodou zlátnout čaj. Při stříkání vody dopadající na horizontální desku kuchyňského stolu jsem si opařil některá choulostivá i choulostivější místa na těle. Asi jsem v té chvíli zapomněl, že mám nejen hlavu, ale i tělo. (Že by i dlouhodobá paměť?). Tuhle jsem sedl do automobilu a jaksi jsem zapomněl, že se jezdívá vpravo. Po střetu s prvním protijedoucím (autobusem) jsem si nějak vzpomněl, že jsem nezavřel dveře od bytu. Po příjezdu vyšetřující hlídky jsem této byl schopen sdělit pouze křestní jméno. Příjmení nebylo zrovna v paměti k mání. Ovšem poslední příhoda zcela jednoznačně dokazuje, že krátkodobá paměť může být i ve stáří někdy krátkodobě funkční. Někdy dokonce i ještě funkčnější. Ještě, že je mládí za mnou. Jednou se mi totiž zdálo, jak odklápím prkénko záchodové mísy. Po odklopení jsem se vzbudil v kaluži ve vlastní posteli. Stáří má oproti tomu to kouzlo, že se člověku díky někdy fungující dlouhodobé paměti může případně vybavit i leckterá milá historka. A přeji hezký weekend s potěšitelnými historkami!     J.

9 marty321 | E-mail | Web | 20. ledna 2008 v 22:00 | Reagovat

dobrý story..mrkněte na web stačí na něj kliknout vedle mailu

10 Sebastian | E-mail | Web | 26. září 2011 v 21:09 | Reagovat

Souhlas

11 Jirka Vo | 4. listopadu 2011 v 21:32 | Reagovat

[1]:Myslím že to je člověk který se nesmírně rád představuje. Velký exhibicionista za každou cenu. Nějak si nevšiml že je jiné století a že to kolo patří do muzea. Nevím co chce svím konáním říci. Mě se to jeho bl.. nelíbí, a vím že nejsem sám. Snad se snaží naznačit že ti opravdoví závodníci jsou vlastně horší než on. A prý když je nejhůř tak si taky zobne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama