Ivan Diviš, Horáková Milada a kat z Ústí n/L ?

9. ledna 2007 v 22:15 | Milan Pekky Bouška |  Názory - Články

Ivan Diviš v Teorii Spolehlivosti...

Ivan Diviš, obohatil naši řeč svou vynalézavostí, svou odvahou, svou drzostí, svou rebelií. Chyboval, mýlil se, opravoval se, znovu a znovu...
Kde je pravda o katovy a kdo to dneska zjistí, třeba sem s ním nebo určitě některý z nás někdy seděl u piva nebo i kdyby to bylo jen v autobusu tak mě pořádně přeběhne mráz hnusu po zádech.
Článek o popravě bal převzat z CS Magazínu.
Kat ji prý odmítl popravit. Je to pravda?

Nelze to ani potvrdit, ani vyvrátit. Jde o svědectví bývalého politického vězně, jemuž se měl svěřit mistr popravčí Vladimír Trunda. Ale nelze to doložit. Vše naopak dokazuje, že kat Trunda, který popravoval v padesátých letech, popravil i doktorku Horákovou.

Poprava Milady Horákové, oběti komunistického režimu, byla horší, než si dokážeme vůbec představit. Oběť totiž velmi trpěla. Říká to vedoucí Kabinetu dokumentace a historie vězeňské služby ČR Aleš Kýr.
Proč zmizela oprátka, na které byla Milada Horáková oběšena?
Po doktorce Horákové nemělo prostě zůstat vůbec nic. Ani ta oprátka. Po popravě ji hodili do rakve zavražděné a vše spálili v krematoriu. Až do roku 1954 se popravovalo stejně jako po válce. Doktorka Horáková byla tedy sprovozena ze světa stejně jako třeba K. H. Frank. Na šibenici typu "prkno".
Co to znamená?

Šlo o mimořádně trýznivé sprovození ze světa. Když se podíváme na rozdíl mezi časem zahájení popravy a časem, kdy lékař konstatoval smrt, uplynulo deset, dvanáct i třináct minut. U Horákové trvala poprava dlouho. Téměř čtvrt hodiny. U popravy byl přítomen lékař, jenž po zahájení škrcení v určitých časových intervalech vystoupil na schůdky a fonendoskopem si poslechl srdíčko odsouzeného.
Jak taková šibenice typu "prkno" vypadala?

Na silném prkně byl hák, na který se pověsilo škrtidlo. Nešlo tedy o oprátku. Ve spodní části šibenice byla kladka, přes ni vedlo lano, jímž měl odsouzený spoutané nohy. Za lano tahal na druhém konci katův pomocník. Odsouzený se pomalu udusil.

Lze rekonstruovat popravu Milady Horákové?

Poměrně přesně. Podle tehdejších předpisů byli odsouzenci na smrt umístěni ve zvláštní cele, která byla otevřená a hlídaná čtyřmi dozorci. Den před popravou byli vyrozuměni příbuzní, aby se přišli rozloučit. V případě Milady Horákové se rozloučení konalo večer předtím. Bylo jen vestoje, trvalo asi dvacet minut. Kolem půl páté ráno 27. června byli odsouzení vyváděni na popravní dvorky. Stály tam dvě šibenice. První šel Záviš Kalandra. Milada Horáková poslední.
Proč šla Milada Horáková až poslední?

Osobně se domnívám, že šlo režimu o to, aby co nejvíce trpěla. Vůdce skupiny šel vždy až naposled. Určitě to muselo působit na její psychiku, když věděla, že před ní umírají lidé. Dalšího dozorci vyvedli, když se uvolnila jedna ze dvou šibenic. Přičemž popravený musel podle předpisu viset půl hodiny. Kat s dvěma pomocníky se mezi tím vždy přesunuli na druhý dvoreček se šibenicí. Podle všeho tam i svačili, protože jsem se od bývalé politické vězenkyně dozvěděl, že po popravách na těch dvorečcích vždy uklízeli papíry od svačiny.
Kdo určoval postup poprav?

Popravy měly pevný řád, který vypracoval politický sekretariát ústředního výboru komunistické strany. Musela se jím striktně řídit prokuratura. Vyplývá to ze zprávy o situaci při výkonu trestu smrti z roku 1954. Tehdy byla zrušena krajská popraviště a jako jediné místo poprav byla určena pankrácká věznice. Vznikla zde popravčí cela s ocelovým kolíkem ve zdi a propadlištěm, které se ovládalo pákou z vedlejší místnosti. Tam se popravovalo až do zrušení trestu smrti v roce 1989. A až do roku 1960 tam byli popravování političtí vězni.
Prý byli odsouzení vedeni k šibenici v neprůhledných svářečských brýlích?

Používali je spíše při eskortování vězňů, aby je dezorientovali v prostoru. Nemyslím, že by Miladu Horákovou vedli na popravu s takovými brýlemi či páskou přes oči. Alespoň její poslední slova tomu nenasvědčují.

Byla poprava ženy něčím výjimečná?

Výjimečná? Naprosto ojedinělá, když si odmyslíme popravy v letech nacistické okupace a krátce po válce. Po osvobození šlo o ženy, jejichž udání vedla k záhubě lidí. Později šlo o vražedkyně. Milada Horáková byla jediná, kterou režim popravil z politických důvodů.
Je pravda, že ji při výsleších také mučili?

Nenechali ji spát. Při šestnáctihodinových výsleších se na ni střídalo několik vyšetřovatelů. Mučení také Miladu Horákovou přimělo citovat naučené odpovědi na otázky prokurátora. Často se ale od předepsaného scénáře u soudu odchylovala. Proto ta nepříčetná přerušování prokurátora Urválka.

Věšeli ji i hlavou dolů?

O tom jsou jen nepřímá svědectví. I takové nelidské výslechy komunistických vyšetřovatelů jsou nicméně zaznamenány. Mnohem častěji byli ovšem vyšetřovaní biti obušky do chodidel. To je velmi rafinované mučení. V chodidlech je mnoho citlivých míst, a když vás do nich třískají, sesype se vám zdraví. Jindy se mokrý ručník utáhl pevně kolem hlavy. Při jeho schnutí a smršťování se pak v přetopené místnosti ještě zvyšoval už tak dost velký tlak. Mokrý ručník patřil k oblíbeným metodám vyšetřovatelů.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pekky | 9. ledna 2007 v 23:04 | Reagovat

Tak jo.

2 blackfoot | 9. ledna 2007 v 23:37 | Reagovat

Kde ten chlap bydlí? Teď má zrovna Charta 77 výročí, tak ho uděláme, ne?Co třeba ve čtvrtek, než půjdem do Žumpy? Cestou ho můžem i do nějaký hodit.

3 hrvn | E-mail | 10. ledna 2007 v 8:29 | Reagovat

Já myslím, zse uzs bude pod drnem. Musí to bejt starej vocas.r.

4 blackfoot | 10. ledna 2007 v 9:15 | Reagovat

Vím ještě o pár dalších lidech, který bysme mohli cestou sejmout, nejsou ani tak starý, ani snad nemusí být zlí, jenom si prostě nezasloužej žít, protože mě otravujou život, jak říká Bukowski "jsou to prostě" OTRAVOVÉ. V podstatě by se těmto lidem spíš pomohlo, vždyť co je to za život bez genetické informace, v nejhorších případech i bez DNA.

Začnu pracovat na jmenném seznamu, spíše rozšířeném, který by se mohl postupně rozšiřovat, avšak je možno tu a tam udělit i nějakou tu milost.

5 jurkyjev | 12. ledna 2007 v 8:18 | Reagovat

info dla blakfút a spol., : nemine tě co tě čeká

6 peron | 18. ledna 2007 v 12:05 | Reagovat

Každé město má svou historii a taky samozřejmě historii, se kterou se moc nechlubí a Ústí nad Labem není výjimkou. Paradoxem ovšem je, že Pohřební služba v Ústí měla své sídlo v místech, kde po velkém bourání se vystavěl za státní peníze ( na za prachy KSČ ) a v rámci KBV ( Komplexní bytové výstavby ) obrovitý palác -  Krajský výbor Komunistické strany Československa. Konečně dnešní UV KSČ sídlí v ulici Politických vězňů a taky se nikdo nediví. Nebo diví.....

7 Ivan - Moje oči | Web | 8. března 2007 v 19:41 | Reagovat

"Moje oči musely vidět na točně točit se/ davy tohoto očividně prokletého národa/ a jak se vždy na 1. máje mohou/ posrat nadšením,/ okadíváním vlastních vrahů,/ musely vidět sesouvat se mou vlast/ pod úroveň Zimbabwe// Moje oči třeštily na vlastní matku/ ana otevřela kapří ústa a řekla:/ Štrougal? ten je správnej! to je lidovec!/ chodí zastřiženej na ježka a na hokej,/ a Gusta? Gusta je taky správnej, a to,/ že našinci nemaj dneska v Praze byty -,/ to zavinili Židáci!// Vzepřel jsem se, roztrhal svou duši a řekl:/ takhle sprosté to všechno být nemůže!"

8 Ivan - Poslední básně | Web | 8. března 2007 v 19:45 | Reagovat

Ivan Diviš sám cítí, že jeho pohnutky k hněvu jsou jiné než prorocké. V básni napsané v den smrti a otištěné v souboru Poslední básně  se vrací k motivu matky. Zdědil po ní "absolutní múzičnost/ a tedy i poezii, ano po ní,/ kterou jsem nikdy nemiloval/ protože jsem ji milovat nemohl/ a tedy že nemiluji ani sám sebe.../ Jak bych mohl milovat bližního svého/ když nemiluju ani sám sebe/ a čtyřikrát se pokoušel vzít si život/ ale ono to nikdy nevyšlo./ A po páté, ty pitomče,/ se o to pokoušet nebudu/ protože se bojím zavržení./ Vůbec není jisto, co bude po smrti... "

9 Skorosloubky J.D. | 23. dubna 2007 v 18:06 | Reagovat

Samota na konečné ?

23.6. 2005, 09:17 - před 26 dny

Nevím, kdo z vás bydlí na samotě. Ale on člověk může bydlet na samotě (nepravá samota) také třeba v Praze na Žižkově nebo v Berlíně – Kreuzbergu nebo v New Yorku v Brooklynu nebo třeba i v Londýně - Hampsteadu. Je tedy vlastně jedno, kde a jak bydlíte, protože byt je pro nás - lidi jenom jakási náhražka hnízda nebo nory. Je to vlastně hnízdo nebo nora      s topením, vodou a třeba i plynem. Většina ptáků nebo zvířat topení v pelechu nemají, protože ani nevědí, že něco takového existuje. My - lidé tedy topení míváme, a nemáme-li ho, bydlíme většinou v holobytu a máme tedy smůlu. Ale kupodivu i dost lidi bydlících      v bytech neví, že vlaky, autobusy a tramvaje jezdí z konečné (stanice) na konečnou. Na konečné končí (ale to se jen tak říká), ale vlastně tam nekončí, protože tam určitou dobu stojí a poté je někdo otočí (ale ne vzhůru nohama) a po této akci jedou opačným směrem na jinou konečnou. Zajímavé u tohoto procesu je, že metro mívá konečné pod zemí a taxíky konečnou nemají. A také vám ještě přeji dobrou chuť!    J.

10 Martina | 10. srpna 2007 v 14:22 | Reagovat

Hruza,zasrany komousi

11 mikys | 18. října 2007 v 16:24 | Reagovat

komousi skurveny ty co ji povesili i ty co o tom rozhodovali bych taky povesil  curaci

12 luk | 14. listopadu 2007 v 14:02 | Reagovat

diviš je skara dobrej!!

13 Petr | 26. března 2008 v 15:01 | Reagovat

Není pravdou, že se na šibenici "typu prkno" popravovaní pomalu dusili, nýbrž je pravdou, že jim kat okamžitě po spuštění do oprátky ručně zlomil vaz. To vyplývá z řady očitých, písemných svědectví už z doby Pipergera, Wohlschlägera, i z dokumentů o výkonech retribučních rozsudků po 2. svět. válce. Nicméně k zástavě srdce dochází o několik minut později, z čehož plyne ona mylná, žel, tvrdošíjně tradovaná domněnka o dlouhém utrpení popravovaných.

14 Karel Marx | 25. října 2008 v 0:36 | Reagovat

Ja bych potreboval adresu Vladimir Trunda

15 Bartalmission | 25. dubna 2009 v 8:00 | Reagovat

Žije ještě Vladimír Trunda? Kolik by mu muselo být let? Byl o něm pořad v televizi někdy před deseti léty.

16 Adolf | 10. června 2009 v 21:04 | Reagovat

Při vší úctě k dr. Horákové a všem nevinným obětem tehdejších procesů jen poznámka k tomu blábolu nahoře. Kdo se díval na 10 dílný dokument o procesu, musel si všimnout, že u Dr. Horákové lékař konstatoval smrt zhruba po 5 minutách. Ten popis popravy na "prkně" je sice hezký, ale tělesné pochody nesmyslné. Popravený totiž téměř okamžitě ztrácí vědomí z důvodu zaškrcení mozkových cév na krku. To, že mu bije srdce neznamená, že trpí, odsouzený už o sobě neví, je v bezvědomí, potvrdí Vám to například judisté jak rychle člověk při škrcení omdlí.  Na rozdíl od popravy gilotinou, kdy při pokusu o zjištění reakcí, po zavolání ještě hlava reagovala zhruba půl minuty na hlasové podněty.
Taky je nesmysl, že kat odsouzeným lámal vaz. V pamětech L. Wohlschlagera nic takového není, to že jim vytočil hlavu do strany a zakryl rukou obličej mělo důvod čistě esteticky, oběšeným může často vylézt jazyk, vypoulit se oči, či jim svaly jinak znetvoří obličej. Vytočení hlavy má také za následek lepší tlak na tepnu. Je ovšem možné, že přitom někdy může dojít také k vymknutí krčních obratlů, nemá to však na "utrpení" popraveného žádný vliv.

17 Wilhelm.Schultze | E-mail | 16. května 2010 v 14:33 | Reagovat

Reaguji na Adolfa a potvrzuji jeho slova. Na takovém sloupku, nebo trámu či prkně se nedal vaz při oběšení zlomit. Já si pamatuji také zaručené zprávy o švédské lavici, kde se ženám prý hydraulicky lámal vaz. Jen jsem to nikdy neviděl. Pouze  tu dlouhou skobu s oprátkou a propadliště. Takže se mějte hezky, ale tohle není téma na debatu, jenom na to, zda jer trest smrti odstrašující, nebo ne. Vůbec není...

18 Gerhard Pašek | E-mail | 12. listopadu 2010 v 7:05 | Reagovat

V knize "Den před popravou" (K.H.Franka) autor popisuje tu pankráckou šibenici-prkno popravu a v knize "Reinhard Heydrich Assassannations" jsou 4 detailní fotografie poprav K.H. Franka, nástupce H. Heydricha, Kurta Dalugeho a také poprava Viliama Gerika, který byl popraven na stejné šibenici s Karlem Čurdou, ve stejný den v dubnu 1947 . . . . Odsouzený vystoupil po 4 schodech na dřevěnou platformu do tam připraveněho na podlaze koženého řemene-"horního" pasu. Kat odsouzenému hbitě upevnil hrudní pás, ke kterámu bylo upevněno připravené lano přes horní kladku v prkně. Druhý kožený pás s druhým lanem přes "spodní" kladku v prkně, upevnil a svázal nohy nad kotníky. Jakýmsi povelem kata 2 posluhovačí zatáhli za horní lano a tak vyzdvihli po prkně odsouzeného vzhůru. Kat hbitě upevnil jeden konec bílého lana smyčku kolem háku v prkně nad hlavou odsouzeného a druhý konec kolem krku odsouzeného. Na povel pomocníci pustili "horní" lano, odsouzený padnul, oprátka se zadrhla kolem krku. Pomocníci se chopili "spodního" lana a tak natáhli odsouzeného jako "strunu". Kat v rukavici bezvědému-odsouzenci, dal otevřenou dlaň pod bradu, s prsty přes obličej odsouzenáho a párkrát zatlačil hlavu osouzence dozadu a do stran zlomit mu vaz. Kat sundal horní a spodní pás, čekali pár minut, lékař zjišťoval tep a srdce, které asi tak po 5 minutách ustalo a prohlásil smrt. Kat sundal z odsouzeného horni a dolní pás a podle směrnic UVKSČ, odsouzený tam musel viset půl hodiny než ho mohli sundat a dát do připavení rakve z neohoblovaných prken. Kat oznámil tam přítomnému prokurátorovi, že rozsudek byl vykonán . . .

19 Bartalmission | E-mail | 7. března 2016 v 16:18 | Reagovat

K zásadním změnám v proceduře výkonu trestu smrti došlo v roce 1955. Stalo se tak na základě usnesení sekretariátu ÚV KSČ. Popravy byly od roku 1955 vykonávány v suterénu pankrácké věznice, v tzv. popravčí cele. Provaz se smyčkou byl upevněn na kovové trubce zapuštěné do zdi a státní vykonavatel z vedlejší podlouhlé místnůstky obsluhoval propadliště kovovou pákou. Propadlištěm byla vlastně taková šachta krytá kovovým víkem. A to víko bylo navařené na tyč ovládanou tou pákou z vedlejší místnosti. Časy úmrtí, tedy doby, které uplynuly od otevření propadliště do konstatování smrti odsouzeného přítomným soudním lékařem, ty byly různé. Někdy jen 5 minut, někdy se odsouzený zmítal v oprátce i těch 15 nebo 20 minut. Jak kdy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama